Rodina...
Nechci tady psát o tom, jak máme dokonalý rodinný vztahy, jak se nikdy nehádáme a stojíme za každou cenu při sobě. Není tomu vždy tak, nicméně z větší části ano.
Uvědomila jsem si důležitost rodiny v tu chvíli, kdy jsem letěla na dlouhou dobu do Anglie a tyhle lidi jsem neměla okolo sebe. Koukat ještě ke všemu na chod hostitelské rodiny, ve které jsem byla, vážně nebylo jednoduché.
Teď, když se naše rodina ještě o pár členů rozrostla, se jí nemohu nabažit a miluji chvíle, kdy můžeme být všichni spolu. Slovem rozrostla myslím mého přítele Patrika a našeho malého pejska Rupíka a ne nějaký malý dětský ratolesti, to možná později.
Nejvíc miluji rodinné oslavy a posezení. K tomuto tématu jsem se chtěla dostat, oslavy a svátky.
Dříve jsem o svátcích přemýšlela jenom na Vánoce, a to ještě ke všemu kvůli tomu, že dostanu balíček pod stromeček. Dnes o tom přemýšlím úplně jinak. Jsou to chvíle, které trávíme jako rodina spolu doma a užíváme si maličkostí co nám život přináší.
Poslední dobou si užíváme společné chvíle mnohem častěji než před tím. Ta společná chvíle není jenom o Vánocích nebo o narozeninách, ale je jich daleko více.
Jsou to dva dny zpět, co byl svátek svatého Martina, ke svatému Martinovi samozřejmě patří i husa a svatomartinské víno.
Letos jsme to s mamkou vzali z jiného konce a udělali jsme si tu pravou svatomartinskou hostinu. Krásně vyzdobený stůl, husa v troubě a víno ve sklence. To bylo letos heslo na Martina u nás doma.
Ženy jako správné hospodyňky měly velké zastání v kuchyni a muži zase při zásobování, při přísunu tepla a taky přísunu dobrého vína. Seděli jsme, jedli, pili a hodovali.
Na takové příležitosti, kdy se jako rodina můžete sejít pohromadě se poslední dobou zapomínalo.
Proč se dneska neslaví i ostatní zvyky co nám naše česká kultura přináší?
Například masopust - jarní očista, velikonoce - upéct si beránka a nádivku,
na konci léta zase posvícenské koláče, které také přijdou k chuti. Je toho hodně, kdy se můžete veselit pospolu.
Takové akce naši rodinu stmelují hodně. Kdy jindy se sejít s rodinou, popovídat si a zavzpomínat na staré časy. ještě ke všemu u dobrého jídla a pití.
Je to pak mnohem snazší probrat problémy, které tě trápí. Kdo jiný by ti měl pomoci než lidi co tě znají odjakživa. I vaši peněženku to potěší, přece jenom v dnešní době nejsou psychologové levná záležitost.
Jediné co v naší rodině skřípe při takových akcích jsou společné fotky, které ti tu atmosféru mohou připomenout. Vyfotit nás, to prostě nejde. Jsou tam tací, kterým objektiv nepřijde jako dobrý nápad.
Ale jak já říkám, v rodině je pořád na čem pracovat.
Jak to máte Vy s rodinnými akcemi? Prožíváte to i jindy, než jenom o Vánocích?


Komentáře
Okomentovat